úterý 22. dubna 2008

Transakční analýza - příklad kritiky

Podívejme se jakým způsobem můžeme podávat kritiku (a reagovat na ni) z pohledu transkační analýzy.

Předpokládejme situaci, kdy "podřízený" zodpovídá za projekt, který se nachází v časovém zkluzu a hrozí, že se jeho představení veřejnosti bude muset odložit a dojde k finančním ztrátám. Nadřízený tuší, že tento zkluz zapříčinila nevhodně naplánovaná marketingová kampaň.

Opět popíšu tři možné začátky tohoto rozhovoru. Nadřízený bude mluvit nejdříve jako rodič, poté jako dítě a nakonec jako dopělý.
Podřízený může zvolit rovněž tři přístupy.

Nadřízený rodič:
Ten projekt byl od začátku do konce o ničem. Nečekej ode mě prémie!
(S tím projektem ještě Věruško, víš, není něco v pořádku. Ředitel si na tebe stěžoval, to tvoje chování není dobré. Všichni o tobě říkají, jak si arogantní. Musíš uznat, to prostě takto opravdu nejde. To se nedělá.)

Odpověď podřízeného:
Cože? Proč se do mě navážíš? Proč si mi to neřekl dřív? (dítě)
Pláč… Slzy na krajíčku… Kdo o mně říká, že jsem arogantní? To není spravedlivé. Honza? Ten …? (dítě)
To jsem mohl čekat. V této firmě to nikdy jiné nebude. Pro dobrotu na žebrotu. (rodič)
Jak to myslíš? Nerozumím ti. (dospělý)

Nadřízený dítě:
To je šílený co se tady děje. To je jasné, že to není hotové, nechápu proč jim to na tom marketingu tak dlouho trvá. (dítě)

Odpověď podřízeného:
To víš že jo, volal jsem tam mockrát, prosil, vyhrožoval a nic… tak se nesměj divit, když to celé půjde do stoupy kvůli nim. (dítě)

Kdybys jim to řekl, jak jsem tě prosil, tak by to takto nedopadlo. (rodič)

Rád bych s tebou o tom mluvil. Mám nějaké nápady, jak situaci řešit. (dospělý)

Nadřízený dospělý:
Mám před sebou výsledky projektu, který vedeš. Jedna z věcí, kterou chci probrat je spolupráce s oddělením marketinku. Co o ní soudíš?

Odpověď podřízeného:
To jsem fakt ještě neviděl. Měl bys sjednat pořádek jednou pro vždy. Takto se nedá dělat. Ať si konečně uvědomí, kde je jejich místo. (rodič)
On si někdo stěžoval? Tak já ti tedy povím o čem to celé je! (dítě)
Jsem rád, že o tom s tebou mohu mluvit. Potřeboval bych poradit. (dospělý)

pátek 4. dubna 2008

Transakční analýza - příklad hodnotícího a plánovacího rozhovoru

Pro větší názornost jsem popsala, jak vypadá hodnotící a plánovací rozhovor z pohledu transakční analýzy.

Budeme předpokládat, že hodnotící a plánovací rozhovor probíhá jednou za půl roku a nadřízený s podřízeným ho absolvovali už opakovaně.

Uvádím zde tři příklady úvodu rozhovoru. Nadřízený nejdříve mluví jako rodič, poté jako dítě a nakonec jako dospělý.

Podřízený na něj může reagovat rovněž třemi způsoby - rodičovským, dětským či dospělým.

Nadřízený rodič:
Vítám tě! Doufám, že si se připravil pečlivě, ne jako posledně.
(Věruško! Ahoj! No tak pojď, nějak to proberem. Vždyť víš, musí to být…)

Odpověď podřízeného:
No dovol! Jak to myslíš? (dítě)
No… díval jsem se na to včera, zběžně… (dítě)
No snad z toho nechceš zase dělat vědu. (dítě)
Ano připravil jsem se pečlivě. Je to pro mě důležitý rozhovor. (dospělý)

Nadřízený dítě:
Ježíši, už jsi tady, počkej, kde mám ty papíry… Víš jaký jsem … Někde tady to bude…
(Co vlastně máme dneska dělat?)

Odpověď podřízeného:
To nevadí, hele, já jsem se stejně na to ani nepodíval… (dítě)
Mám Ti pomoct hledat? Nebo víš co, odložíme to na jindy, až budeš líp připravený…(rodič)
Chápu, co navrhuješ? Já jsem připraven. (dospělý)

Nadřízený dospělý:
Vítej! Rád tě vidím. Máme tedy dvě hodiny na to, abychom všechno dopodrobna probrali. Můžeme začít?

Odpověď podřízeného:
Prosím tě, ještě bych ale potřeboval s tebou probrat, něco úplně jiného, důležitějšího. Proč máme v kanceláři jenom dvě židle? (nebo nějaký jiný zástupný „problém“) (dítě)
Já bych ale rád skončil o něco dříve, musím jít na fotbal. (dítě)
Ano, těším se na to. Připravil jsem si několik bodů, které bych rád s tebou probral. (dospělý)
Vidím, že to bereš opravdu vážně. Opravdu si myslíš, že to smysl? (rodič)


čtvrtek 3. dubna 2008

Přenos a protipřenos

Co to je přenos a protipřenos

Přenosem se označují ty pocity a reakce klienta (podřízeného, nadřízeného, kolegy…) , které vznikají ve vztahu k nám a jsou ovlivněné zkušenostmi z minulých klientových vztahů. To znamená, že druhému někoho připomínáme a on vůči nám podvědomě volí určitý způsob chování, který neodpovídá realitě.

Například jako žena mohu někomu připomínat matku, které je třeba oponovat nebo učitelku, ze které je potřeba si utahovat.

Muži, zvláště ti, kteří mají moc, nebo jsou sebevědomí, mohou ve druhých vzbuzovat pocity, které měli původně k otci, či učiteli.

Více příkladů ze života uvedu v dalším článku.

Protipřenosem se označují dva děje.

Prvním je ovlivnění našeho chování vůči klientovi našimi minulými vztahy. To znamená, že klient naopak někoho připomíná nám a naše reakce na něj jsou zkreslené vzhledem k nevyřešeným otázkám z naší minulosti. Je to častý a podceňovaný jev, se kterým profesionální pracovník musí počítat a pracovat s ním.

Druhým dějem jsou naše prožitky a reakce vůči klientovi, jež mohou poukazovat na to, jak se tito klienti chovají k ostatním lidem. To znamená, že klient opravdu vzbuzuje určité pocity ve svém okolí a my je jednoduše vnímáme.

Znalost a schopnost zacházet s tímto fenoménem se mi jeví pro práci s lidmi jako velmi důležitá.

Pozitivní příklad využití přenosu a protipřenosu vidím například při sestavování komise pro výběrové řízení, která hodnotí chování pracovníků. Taková porota by se měla skládat z pozorovatelů zastávajících různé pozice, věkové kategorie a neměli by v ní převládat ani muži ani ženy. Samozřejmostí pak je, že váha hlasu každého člena komise je stejná. Pokud si připravíme vhodnou případovou studii, dopředu se domluvíme na kritériích výběru a poté umožníme porotě diskusi, je velmi pravděpodobné, že náš náhled na kandidáta bude objektivní.

Další možností jak ovlivnit přenos a protipřenos v hodnocení zaměstnanců je vytvořit tandem. V ideálním případě se takováto dvojice personalistů (manažerů obecně) skládá z rozdílných typů lidí. Například starší žena a mladý muž, nebo introvert a extrovert.

Podcenění protipřenosu může vést například k této situaci:

Personální ředitelka má za úkol vybrat nového ředitele oddělení logistiky. Širší výběr proběhne s personální agenturou a v užším výběru jsou kandidáti představeni řediteli společnosti a personální ředitelce. Oba manažeři jsou čtyřicetiletí, mají podobné názory na život, jsou extroverti, umí se rychle nadchnout a společně o sobě vědí, že se neradi nudí. Vyberou tedy kandidáta, který se jim nejvíce zamlouvá: přitažlivého člověka s jiskrou v oku, který dokázal zaujmout svým barvitým projevem a nadšením pro věc. Naopak kandidát, který byl tišší, trochu fádní a s odtažitým přístupem, ve výběrovém řízení neuspěl.

Je možné, že manažeři měli štěstí a vybrali toho pravého. Jejich volba však měla k objektivnímu posouzení daleko.