Odkládané hodnocení

Příběhy z koučování

Mladý manažer – vedoucí marketingového oddělení – se dostal, jako každý rok, do situace, kdy jeho přímý nadřízený a majitel společnosti otálel s jeho ročním hodnocením a navíc chtěl změnit pravidla jeho ohodnocení. Schůzka se opakovaně přesunovala, a pokud se ji podařilo zorganizovat, hodnocení se z různých důvodů nedotáhlo do konce. Většinou se řešily „důležitější a aktuálnější“ věci. Zároveň začal nadřízený naznačovat, že by bylo vhodné změnit v novém roce pravidla ohodnocení našeho manažera. Dosavadní odměna se skládala z pevné a pohyblivé částky, která odrážela výši obratu společnosti. V roce 2008 se firmě nesmírně dařilo a odměna měla být opravdu zajímavá. Manažer byl rozčarovaný. Říkal mi: „To nechápe, jak mně demotivuje? Proč to pořád odkládá, proč to dělá? Nevidí, jak se i díky mně podařilo firmu postavit na nohy? Proč je tak neupřimný? O co mu jde? Kdyby si to spočítal, pochopil by, že se mu vyplatí dát mi odměnu, která mi náleží. Vždyť tady odvádím výbornou práci. Co tím zamýšlí? Je se mnou nespokojený? Proč to neřekne rovnou?“

Průběh hodnocení a odměňování na nejvyšších postech takto často vypadá.

Jaké možnosti v této situaci manažer má:

1.Bude čekat, až si jeho šéf na něj udělá čas. Občas se s hodnocením připomene, ale ne moc, aby se nevnucoval. Řekne si: „Opravdu jsou důležitější věci, než vyplnit formulář.“ Se změnou ohodnocení bude nakonec souhlasit, i když bude možná naštvaný a bude si myslet, že je to nefér.
2.Bude se o hodnocení drát a bude ho připomínat, jako prioritu. O změně ohodnocení bude diskutovat a vyjednávat. Přinese několik konstruktivních návrhů, jak situaci řešit tak, aby se vlk nažral a koza zůstala celá.

Náš manažer postupoval takto:
Důkladně prozkoumal situaci ze všech stran. Uvědomil si, že jeho nadřízený je poměrně nezkušený člověk, velmi se bojí konfrontace a je vystavený tlaku ze strany nadnárodního vedení. Navíc si musel přiznat, že i když má se šéfem téměř přátelský vztah, nikdy mu neřekl, jak nepříjemné je pro něj jeho počínání. Jakou prožívá nejistotu, frustraci, demotivaci. Zamyslel se nad tím, že má ve firmě silnou pozici a za zády dva kolegy, kteří mají s nadřízeným problém.
Rozhodl se bez konfrontace vysvětlit nadřízenému situaci ze svého pohledu. „Prodat“ mu svůj podíl na fungování společnosti a zdůraznit, co z toho nadřízený „má“. Přinést dvě alternativní řešení ohodnocení a trvat na nich. A to všechno v konkrétním čase.

Slepička, kohoutek a mrtvý brouk

Příběhy z koučování

Zkušená ředitelka fungující společnosti byla rozčarovaná z přístupu svých kolegů a podřízených. „Vysvětlete mi, jak je možné, že jsou všichni tak liknaví? Že jim není hloupé chodit za mnou a nemít úkol hotový, vymlouvat se snad i na nepřízeň počasí. Nevymyslí nic nového, nepřijdou a neřeknou – mám nápad, pojďme to udělat takhle. Proč musím se vším přijít já sama? Proč musím být neustálým hybatelem dění? To jsou všichni tak líní a nezodpovědní?“

Když jsme pak společně analyzovaly chování, které ji tak vadilo, zjistily jsme, že je obklopena zdatnými hráči podnikových her Na slepičku a kohoutka a Na mrtvého brouka.

První hra se hraje následovně. Ředitelka zadá vedoucímu divize na první pohled jednoduchý úkol. Například sehnat vodičku pro kohoutka – on totiž leží v oboře, nožky má nahoře. Ředitelka i manažer se bojí, že umře. Vedoucí odpovědně vyběhne shánět vodičku ale...za dveřmi kanceláře ředitelky nikoho život kohoutka nezajímá. Tady vládne jediné pravidlo spolupráce: „Pomůžu ti, když mi taky pomůžeš.“ Jaký div, že se kohoutek občas nedočkal.

Druhá hra je méně časově náročná a vyžaduje pouze hroší kůži manažera. Manažer se poté, co dostane úkol, změní na mrtvého brouka. Čeká, jestli si ředitelka na úkol znovu vzpomene a pokud možno nevyvíjí v této oblasti žádnou aktivitu. Pokud přece jenom dojde na zpytování, stačí použít některou z výmluv ze hry Na slepičku a kohoutka.

Jaká role v těchto hrách náležela ředitelce?

1.Důsledně mlžit v oblasti firemních cílů.
2.Pokud možno přicházet neustále s novými nápady, co je potřeba udělat.
3.Rozhodně nevyžadovat splnění jednou daných úkolů.
4.Podporovat nespolupráci ve společnosti, třeba zavedením oblíbenců a outsaidrů.

Transakční analýza - příklad kritiky

Podívejme se jakým způsobem můžeme podávat kritiku (a reagovat na ni) z pohledu transkační analýzy.

Předpokládejme situaci, kdy "podřízený" zodpovídá za projekt, který se nachází v časovém zkluzu a hrozí, že se jeho představení veřejnosti bude muset odložit a dojde k finančním ztrátám. Nadřízený tuší, že tento zkluz zapříčinila nevhodně naplánovaná marketingová kampaň.

Opět popíšu tři možné začátky tohoto rozhovoru. Nadřízený bude mluvit nejdříve jako rodič, poté jako dítě a nakonec jako dopělý.
Podřízený může zvolit rovněž tři přístupy.

Nadřízený rodič:
Ten projekt byl od začátku do konce o ničem. Nečekej ode mě prémie!
(S tím projektem ještě Věruško, víš, není něco v pořádku. Ředitel si na tebe stěžoval, to tvoje chování není dobré. Všichni o tobě říkají, jak si arogantní. Musíš uznat, to prostě takto opravdu nejde. To se nedělá.)

Odpověď podřízeného:
Cože? Proč se do mě navážíš? Proč si mi to neřekl dřív? (dítě)
Pláč… Slzy na krajíčku… Kdo o mně říká, že jsem arogantní? To není spravedlivé. Honza? Ten …? (dítě)
To jsem mohl čekat. V této firmě to nikdy jiné nebude. Pro dobrotu na žebrotu. (rodič)
Jak to myslíš? Nerozumím ti. (dospělý)

Nadřízený dítě:
To je šílený co se tady děje. To je jasné, že to není hotové, nechápu proč jim to na tom marketingu tak dlouho trvá. (dítě)

Odpověď podřízeného:
To víš že jo, volal jsem tam mockrát, prosil, vyhrožoval a nic… tak se nesměj divit, když to celé půjde do stoupy kvůli nim. (dítě)

Kdybys jim to řekl, jak jsem tě prosil, tak by to takto nedopadlo. (rodič)

Rád bych s tebou o tom mluvil. Mám nějaké nápady, jak situaci řešit. (dospělý)

Nadřízený dospělý:
Mám před sebou výsledky projektu, který vedeš. Jedna z věcí, kterou chci probrat je spolupráce s oddělením marketinku. Co o ní soudíš?

Odpověď podřízeného:
To jsem fakt ještě neviděl. Měl bys sjednat pořádek jednou pro vždy. Takto se nedá dělat. Ať si konečně uvědomí, kde je jejich místo. (rodič)
On si někdo stěžoval? Tak já ti tedy povím o čem to celé je! (dítě)
Jsem rád, že o tom s tebou mohu mluvit. Potřeboval bych poradit. (dospělý)