Důležitou roli při jeho rozvoji hraje i mimopracovní život zaměstnance. Hůře budeme zvládat pracovní stres při zásadních životních událostech (změna zaměstnání, rozvod, hypotéka, nemoc či úmrtí blízké osoby) a naopak větší odolnost nám poskytnou kvalitní vztahy, zdraví, koníčky a stabilní finanční situace.
Jak to vypadá?
Rozlišujeme čtyři fáze vyhoření:
- prvotní nadšení a zaujetí pro věc spojené s déletrvajícím přetěžováním,
- postupně se objevující projevy psychického s fyzického vyčerpání,
- první příznaky negativního vnímání okolí, zvláště pak lidí (klientů, vedoucích),
- totální vyčerpání, negativizmus, cynizmus, nezájem a lhostejnost.
Vyhoření se vyvíjí pomalu a nenápadně. Nebezpečí tkví v tom, že si jeho projevy můžeme vysvětlovat jako povahové rysy zaměstnance.
Uvádím zde nejčastější příznaky v plně rozvinuté formě, ale v praxi se častěji setkáme s jejich mírnějšími projevy. Na vyhoření myslíme vždy, když pozorujeme změny chování u doposud aktivních, vlídných a pozitivních lidí.
Nápadná nám bude jejich snížená pracovní iniciativa, kreativita a spontánnost, spolu se zjevnou nechutí ke všemu, co s prací souvisí. Chovají se cynicky a nepřátelsky ke klientům nebo kolegům a snaží se s nimi stýkat co nejméně. V důsledku toho se kolem nich množí konflikty. Kritizují společnost, ve které doposud pracují, a jako by jim nebylo nic dost dobré.
Subjektivně se cítí nadměrně duševně vyčerpaní. Úsilí, které vynakládají, už trvá příliš dlouho, výsledky nikde, motivace se vytratila. Prožívají marnost své práce a je pro ně těžké či nemožné najít její smysl. Cítí nedostatek uznání a připadají si postradatelní a bezcenní. Může je trápit bolest hlavy či svalů, jsou neustále v napětí, špatně spí. Nepříjemné bývají zažívací a dýchací potíže a celková únava. Často vyhledávají lékaře.
O svém stavu se vyjadřují velmi expresivně: „jsem k smrti unavený“, „už toho mám fakt dost“, „jsem totálně vyždímaný“.
Žádné komentáře:
Okomentovat