Zajímavé je odhalení složitějších komunikačních her. Znovu si dovolím odkázat na inspirativní knížku Jak si lidé hrají, kterou napsal otec transakční analýzy Eric Berne.
V praxi manažera vidíme často hru „Myslím to s vámi dobře“ nebo „A nemohl byste – ano, ale“.
První hru hrajeme v případě, když dáváme podřízenému nějakou odbornou radu. Například mu jasně řekneme, jak má dělat svoji práci,jak si má zorganizovat čas,jak má vést lidi atp. Naše rada má ale v podtextu sdělení: „myslím to s vámi dobře“.
Podřízený se po čase vrátí s tím, že rada nefunguje. My mu opět poradíme (myslíme to s ním přeci dobře…) a ono to opět nepomůže… Postupně v nás narůstá pocit neschopnosti a dotyčný má svůj problém pořád nevyřešený. Hádejte, kdo má z této hry zisk? Já myslím, že manažer pouze tehdy,jestli je masochisticky orientovaný.
Mnohem účelnější se pak jeví vůči zaměstnanci zaujmout dospělé stanovisko, ve kterém za něj nepřebíráme odpovědnost: Jak to vidíš? Co navrhuješ? S čím konkrétně chceš pomoct? Co uděláš? Skus tedy postup, který se ti zdá nejlepší, a když to nebude fungovat přijď. Budeme spolu pokračovat dál. To zvládneš.
Druhou hru poznáme velmi dobře už podle replik obsažených v jejím názvu.
Na naše: A nemohl byste více delegovat? Dostáváme odpověď: Ano, ale všechno delegovat nejde. A co kdybyste zkusil kurz timemanagementu? Ano, to bych mohl, ale nemám čas. A co kdybychom vám našli výkonnější sekretářku? To by bylo pěkné, ale na to nemám budget.
Tato hra je velmi oblíbená a rozšířená ne jenom pracovním prostředí. Může se hrát do nekonečna. Když se však na ni podíváme zblízka, vidíme, že je možná zábavná (pro obě strany), ale v práci manažera neefektivní.
Žádné komentáře:
Okomentovat